phpRS

Dnešní datum: 23. 10. 2014   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Weblinks |  
  Hlavní menukulatý roh
Hlavní stránka
Seznam rubrik
Download
Weblinks
Ankety
TOP 15

Personalizace
Rozšířené vyhledávání

  Vyhledáváníkulatý roh

Hledej
v Super Světě!


Ubytování velkých skupinvodlitniStrmilovský šachový klubVodní rájGambitChata v České KanaděChata u KomorníkaKunžak v České KanaděRybářstvíRekreace v soukromíRybník KomorníkVyhlídkaUbytování ve Strmilově

  Informacekulatý roh
Rudolfovský Patriot

email: napiš nám

* Poutní místa na pomezí jižních Čech a Horních Rakous. Die Wallfahrtsorten im südböhmisch - oberösterreichischen Grenzgebiet
Vydáno dne 12. 11. 2005 (6674 přečtení)

V periodiku českobudějovické diecéze Setkání č. 3 z roku 2002 jsme navštívili vybraná poutní místa na česko-rakouském pomezí, zejména v regionu Novohradska, Vitorazska a na rakouské straně tzv. Waldviertlu ve spolkové zemi Dolní Rakousko. Tentokrát budeme putovat do nám blízké oblasti, ležící v nejsevernější části tzv. Mühlviertlu v Horních Rakousích, a to podél státní hranice, zhruba pod vodní nádrží Lipno. Po stránce církevní správy patří všechny níže uvedené rakouské lokality do linecké diecéze. Krajina zde je kopcovitá a má výrazně venkovský charakter.

Snad každý Jihočech zná Svatý Kámen u Rychnova nad Malší a alespoň jednou jej navštívil. Toto staroslavné poutní místo s kostelem Panny Marie Sněžné a zvláštní kaplí postavenou nad balvany leží na české straně při hranici s Rakouskem a mohlo být obnoveno až po roce 1989. V letech 1945-1946 byli původní obyvatelé německé národnosti z jižních Čech odsunuti a o několik let nato se pohraničí ocitlo za drátěnými ploty. Pod hrozbou zastřelení se na několik desetiletí stalo běžným občanům nepřístupným. Zatímco rakouská strana žila dál svým životem, české pohraničí postupně odumíralo, obce i kostely byly devastovány. Odsunutí obyvatelé v Rakousku se často vraceli co nejblíže ke svým původním domovům. Mezi nimi také rodina Ludwiga Sturanyho (který býval hostinským na Svatém Kameni) shlížela přes hranici z kopce na Svatý Kámen u Rychnova nad Malší, jenž byl v dálce vidět. Skupina nadšených lidí okolo této rodiny pak realizovala svoji myšlenku, totiž postavit kapli v místech, odkud je na ztracené poutní místo vidět. Na návrší zvaném Hiltschnerberg, těsně za hraničním přechodem Dolní Dvořiště – Wullowitz, se podařilo postavit kostelík Maria Schnee (Panny Marie Sněžné), jehož některé prvky připomínají původní poutní svatyni. Je to zejména věž s charakteristickou cibulí, oltářní obraz Panny Marie Sněžné na kameni, či kaple Zjevení se sochou Madony s Ježíškem, sedící na balvanu. Také nápis nad vchodem je stejný, totiž „Mein liebes Kind, wo gehst du hin? Weisst nicht, dass ich deine Mutter bin? Ich liebe dich herzinniglich, daher steh still und grüsse mich“ („Mé milé dítě, kam kráčíš? Nevíš, že jsem tvoje matka? Ze srdce tě miluji, proto tiše stůj a pozdrav mne“). Nový kostelík byl stavěn v letech 1983-84 a posvětil jej na svátek Panny Marie Sněžné opat Florian Pröll ze Schläglu. Patří do farnosti Leopoldschlag, městečka rozloženého v kotlině mezi vysokými kopci. Kromě farního kostela sv. Jiří stojí za pozornost i malé náměstí s trojbokým sousoším sv. Jana Nepomuckého, stejného typu pozdně barokního pomníku se sochami světců, jako (dnes zničené) sousoší v zaniklém městečku Cetviny na české straně, asi 5 km severovýchodně odtud.

Při naší cestě směrem na Freistadt můžeme nedaleko farní obce Rainbach im Mühlkreis navštívit malé poutní místo Hl. Berg (Svatý Kopec) s lesní křížovou cestou, zakončenou kapličkou Panny Marie Bolestné. Ta zde stála již v 17. století, křížová cesta přibyla až později. Od Heiligenbergu je vidět panorama obce Rainbach s poměrně velkým kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Středověké město Freistadt (asi 7000 obyvatel) má pozoruhodně dochované městské opevnění, jehož součástí jsou česká a Linecká brána. V historickém centru stojí pozdně gotická trojlodní bazilika sv. Kateřiny, gotický špitální kostelík Panny Marie Pomocné (Mariahilf), gotický kostel sv. Jana na Linecké silnici a bývalá kaple sv. Ducha (profanovaná přestavbou na dům čp. 100). Asi 5 km západně od města se nachází obec St. Peter s kostelem stejného titulu a kaplí sv. Kříže na Kalvárii, k níž vede křížová cesta. Asi 6 km západně od Frestadtu leží nenápadná obec Waldburg, kde se v tamním kostelíku sv. Maří Magdalény dochovaly tři pozdně gotické oltáře.

Velmi pěknou křížovou cestou v krajině a poutní kaplí sv. Kříže se může pochlubit městečko Schenkenfelden, asi 7 km západně od Waldburgu, směrem na Bad Leonfelden. Některé kaple se skupinami dřevěných polychromovaných soch se podobají pašijovým zastavením v Římově. Křížová cesta vede z městečka na zalesněné návrší, kde je zakončena barokní kaplí sv. Kříže, kaplí Božího hrobu, kaplí sv. Heleny a kaplí sv. Jakuba s pramenem. Protože v době josefinismu tu byl zřízen hřbitov, je původní výrazně poutní charakter tohoto areálu poněkud setřen. Kalvárii nechal dle svého slibu vystavět schenkenfeldenský rodák, svob. pán Johann Georg Harucker, který se jako důstojník zúčastnil válek s Turky. Velká ústřední osmiboká centrální kaple je dílem známého lineckého stavitele Johanna Michaela Prunnera z let 1712-13; uvnitř je umístěna sochařská skupina Ukřižování. Ostatní kaple a zastavení křížové cesty vznikly až později, do druhé poloviny 18. století. Myšlenky nás zanesou do vlasti; kromě Římova si vzpomeňme na některé další, kdysi známé jihočeské Kalvárie, jako např. v Českém Krumlově nebo v Česticích.

Nedaleko hraničního přechodu Studánky-Weigetschlag jižně pod Vyšším Brodem leží asi čtyřtisícové město Bad Leonfelden. Jak již název napovídá, jedná se o lázeňské město, využívající léčivé účinky rašeliny. Také zde nalezneme pěkné barokní poutní místo. Necelý kilometr od výrazného gotického farního kostela sv. Bartoloměje stojí poutní kostel Maria Schutz in Bründl. Původně tu roku 1686 nechal jeden tesař postavit Boží muka jako výraz díků za uzdravení po požití vody z pramene. Roku 1691 sem věnovali tři měšťané z Leonfelden mariánský obraz z Mariazell a u Božích muk pak byl v letech 1759-61 postaven kostel podporou cisterciáckého kláštera ve Wilheringu. Namísto mariánského obrazu začala být uctívána soška Madony s Ježíškem nazývaná Maria Schutz. Kostel při prameni léčivé vody hojně navštěvovali věřící, ba ani poutníci směřující z Horních Rakous na Svatý Kámen nelitovali zacházky a zastavili se v Maria Schutz beim Bründl. Roku 1778, těsně před josefinskými restrikcemi bylo započato s výstavbou většího kostela; nařízením z roku 1783 však muselo být poutní místo zavřeno. Avšak již po třech letech bylo znovu zpřístupněno (namísto něj došlo ke zrušení kostela sv. Josefa ve městě) a stavba díky úsilí zbožných lidí a cisterciáků z Wilheringu pokračovala až do roku 1792. Tak získalo poutní místo dnešní podobu. Zajímavostí jsou původní kamenná Boží muka, umístěná dnes za hlavním oltářem, i pramen, který vytéká do kašničky přímo u oltáře. Pro církevní dějiny jižních Čech má také význam skutečnost, že od roku 1975 sloužil tento poutní kostel zároveň jako náboženský památník a místo bohoslužeb vyhnaných německých obyvatel z Vyššího Brodu a přifařených obcí, kteří sem umístili kopii obrazu Madony Vyšebrodské. Posvětil ji P. Maurus Sonnberger, převor cisterciáckého kláštera v Reinu u Grazu, s nímž byla za komunistické totality vyšebrodská komunita v emigraci spojena.

Pokračujeme-li dále na západ, zastavíme se u malého hraničního přechodu Přední Výtoň-Guglwald. Těsně u státní hranice, v Guglwaldu spatříme v areálu postmoderně stylizovaného hotelu Pamětní kapli, Gedächtniskapelle, která od roku 1975 slouží jako pietní místo vysídlených obyvatel Šumavy; jedná se o farnosti Frymburk, Přední Výtoň, Vyšší Brod s filiálními kostely v Loučovicích, dále Kapličky a Malšín. Kaple původně pochází z roku 1804 a byla nazývána Francouzská nebo též Baumannova kaple. V parčíku je vystaveno několik stavebního fragmentů ze zbořeného kostela sv. Jana a Pavla z nedaleké zaniklé jihočeské vsi Kapličky.

Asi 5 km jižně od Guglwaldu je na zalesněném kopci ukryto krásné poutní místo zvané Maria Rast či Waldkreuzkapelle. Patří do katastru obce Helfenberg. Na zalesněném kopci (733 m) spatříme stopy prehistorického (keltského?) kultovního místa, jehož součástí byly balvany s charakteristickými mísovými prohlubněmi. Tak jako mnoho jiných pohanských posvátných míst, bylo také toto později pokřesťanštěno a opředeno pověstí, v tomto případě o odpočinku Panny Marie s Ježíškem na útěku svaté Rodiny do Egypta. Dnes zde stojí poměrně dlouhý kamenný kostelík Bolestné Panny Marie, postavený v letech 1850-63 v místech, kde původně stál jen dřevěný kříž a později kaple. Úcta k této lokalitě byla živena několika případy uzdravení po požití vody ze zdejšího pramene. K presbytáři kostelíka přiléhá zvláštní kaple, v níž spatříme kultovní kámen s prohlubněmi. Další podobný kámen se nachází v lese při pěšině k dřevěné kapli nad zázračným pramenem („Heilige Wasser“); tento kámen je nazýván „Einsiedlerstein“ a souvisí s historickou skutečností, že tu při poutní kapli žil v době barokní poustevník. Podobné balvany, opředené pověstmi, známe i z jihočeského prostředí (např. Svatý Kámen, Maria Rast u V. Brodu, Olešnice, Slavče a další). Ke kapli vedou dvě křížové cesty s kamennými zastaveními, jedna od západu z Waldhäuseru, druhá od jihu ze Sägerwerku. Maria Rast u Helfenbergu je dodnes oblíbeným poutním místem, slouží se zde poutní mše svaté a od května do října se zde lidé každou neděli odpoledne společně modlí Růženec.

Další, ovšem podstatně méně významné místo s poutní tradicí a s názvem Maria Rast leží v kopcovité a bohatě členěné horské krajině asi 10 km jihozápadním směrem v katastru obce Hollerberg ve farnosti St. Peter am Wimberg. Na zalesněném kopci (675 m) stojí filiální kostelík sv. Jiří, původně postavený roku 1462 Urbanem z Holerbergu. Podle pověsti kostel založila hraběnka, která se vyléčila z nespavosti. Ve svahu kopce se ukazuje skalka s otvory, nazývaná Teufelstein. Pod ní vyvěrá pramen, který vytéká také v nové, ne příliš vkusně zřízené umělé jeskyňce (z roku 2005) ve dvoře domu u cesty. V těsné blízkosti stojí také menší jednoduchá barokní kaple se sochou Piety, zvaná Maria Rast.

Jedním z hlavním poutních míst oblasti rakouské strany Šumavy je Maria Trost bei Rohrbach, dříve navštěvované i poutníky z jižních Čech, např. až z Novohradska. Na výrazném kopci nad malým okresním městem Rohrbach (2000 obyvatel) stával kdysi hrad. Právě na jeho místě dnes stojí poutní kostel Narození Panny Marie s titulem „Maria Trost“ (Maria Utěšitelka). Nechal jej postavit v letech 1645-55 hrabě Theodorich Rödern dle slibu jako poděkování za to, že jeho panství a kraj zůstaly uchráněny řádění švédských vojsk za třicetileté války. Podle legendy hraběcí rodina a duchovní správce zvolili titul kostela losováním, když třikrát za sebou byl na lístku vytažen název „Maria Trost“ (u nás má tento titul poutní kostel v Dobré Vodě u Nových Hradů). V kostele je uctívána raně barokní oblékaná socha Madony s Ježíškem v životní velikosti a úctě se těší i obraz Madony „Maria Trost“, který roku 1688 hrabě Rödern zachránil před Turky při dobývání pevnosti Székesféhervár. Kromě poutního kostela patří do areálu též křížová cesta vedoucí lesem ke kapli Božího hrobu, barokní kaple Panny Marie Pomocné, kaple Panny Marie Sněžné a kaple Panny Marie Lurdské s tzv. Ďáblovým kamenem. Podle pověsti se v Lurdské kapli zachránila marnivá dívka, která chodila tančit i v době adventu a rouhala se, když ji matka nechtěla pustit. Při tanci se pak v jednom hostinci seznámila s myslivcem, který ji při cestě domů na Rohrbachberg pronásledoval. Dívka v nejvyšší úzkosti vběhla do kaple a úpěnlivě se modlila. Myslivec se na prahu kaple proměnil v ďábla, vztekle zadupal a nakonec zmizel. V kamenné desce před kaplí se dodnes ukazují „otisky“ jeho kopyt. Poutní místo Maria Trost u Rohrbachu slaví v letošním roce 350. výročí vzniku kostela. V samotném městě stojí veliký farní kostel sv. Jakuba s vysokou věží.

Dalším poutním místem, kam až do začátku 20. století neváhali podniknout cestu ani jihočeští katolíci německé národnosti, bylo Maria Pötsch ve farnosti Altenfelden, asi 15 km jižně od Rohrbachu. Nevelký historizující kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v lese při prameni vody s léčivou pověstí. U počátku tohoto poutního místa byla prostá selka Magdaléna Gahleitnerová z blízkého Oberfeuchtenbachu, která roku 1793 našla při hrabání sena v trávě malý obrázek, rytinu milostného obrazu Maria Pötsch. Originál, řeckokatolická ikona, je uctíván v dómu sv. Štěpána ve Vídni (kult obrazu však začíná v obci Pócs v Maďarsku, odtud název Maria Pócs nebo německy Maria Pötsch). Po nějakém čase byl obrázek zavěšen na strom u pramene, pak pro jeho ochranu postavena kaplička a v souvislosti s množstvím poutníků nakonec roku 1875 kostel. Také sem, do této lesní samoty, vede křížová cesta s kamennými sloupky.

Konečně je třeba zastavit se v starobylém premonstrátském klášteře ve Schläglu, ležícím asi 10 km severně od Rohrbachu a jen asi 5 km západně od Svatého Tomáše u Lipenské přehrady v údolí řeky Mühl. Tento klášter měl po staletí bohaté kontakty s premonstráty v Čechách, Češi jej nazývali Drkolná. Klášter založil před rokem 1204 Chalhoch z Falkenštejna původně pro cisterciáky, ale již roku 1218 sem přicházejí premonstráti z Milevska v Čechách. Klášter také poničili husité. Opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie je mohutná trojlodní bazilika. V klášterní galerii patří k nejstarším a nejvzácnějším obrazům desková malba Panny Marie Budějovické („Ährenkleidmadonna“), z 2. čtvrti 15. století, gotická kopie prototypu, který se nachází v Českých Budějovicích. Malým poutním místem byl i hřbitovní kostelík naproti klášteru nazývaný Maria-Anger, původně ze 12. století, v němž je na hlavním oltáři socha Madony s rozepjatýma rukama z roku 1857 (původní Madona, uctívaná roku 1626 se ztratila). Schlägl je dnes spojen s třítisícovým městečkem Aigen, v jehož blízkosti se nachází poutní kaple Kalvárie z 2. poloviny 17. století.

Nejbližším hraničním přechodem ze Schläglu je Zadní Zvonková-Schöneben. V hlubokých lesích asi 2 km severně od Schöneben si roku 1962 postavili původní němečtí obyvatelé jižních Čech kostelík Panny Marie na útěku do Egypta (Heimatvertriebenenkirche). V kostelíku umístili kopie obrazů Panny Marie ze svých drahých, ale nedostupných poutních míst, z Dobré Vody u Nových Hradů a z Dobré Vody u Horní Plané. Díky Bohu, že jsou dnes pošumavská poutní místa otevřena těm, kteří je milují, pečují o ně a čerpají z nich milosti .

Sledujeme-li naše putování souběžně na české straně, pak přibližně ve směru od východu k západu míjíme malé poutní místo Cetviny s Farskou a Lurdskou kaplí a křížovou cestou, dále již zmíněný proslulý Svatý Kámen u Rychnova nad Malší, v době komunistického režimu značně poničený Herrnlesbrunn u Rožmberka nad Vltavou s poutní kaplí Bolestné Panny Marie a sv. Anny, též s křížovou cestou; půvabné lesní místo Maria Rast u Vyššího Brodu s křížovou cestou, Malšín s kaplí Panny Marie Pomocné na skalnatém ostrohu, Frymburk s kaplí Hohe Marter rovněž s křížovou cestou, a konečně Horní Planou s barokním kostelíkem Bolestné Panny Marie na Dobré Vodě.

Vnímavý cestovatel, vracející se přes hranici do Čech pociťuje zvlášť kontrastně rozdíl mezi českou a rakouskou stranou jednoho a téhož regionu, jenž má kromě geografických podmínek i dlouhou společnou historii. Znovu a znovu se vrací smutek z duchovně zdevastovaného pásu jihočeského pohraničí, po přírodní stránce ovšem kouzelného. Jenomže k opravdové kráse patří i krása duše. A duši určitého území tvoří lidé. Při našem cestování k jižním sousedům si jistě povšimneme, že na začátku rakouských obcí bývají běžně tabule s časem konání nedělní mše svaté. K poutním místům, jež jsou příchozím přístupná a dýchají „životem“, vedou ukazatele od hlavních silnic. Kostely a kaple jsou tu přirozenou součástí společnosti. I pozdrav „Grüss Gott!“ („Pozdrav Bůh!“), jímž Rakušané zdraví, je křesťanský. Všude kam se podíváme, pociťujeme, že místní kulturu tvořila katolická tradice. Je požehnáním pro tuto zemi, ať si toho je vědoma, či ne, ať jsou na to její obyvatelé hrdí či se proti tomu jiní vzpírají. České pohraničí i dnes, po 15 letech od pádu „železné opony“, poskytuje obraz vykořenění. I přes to, že se některé památky opravují, je tu stále přítomen tísnivý pocit odcizení a totální absence duchovního základu. Třebaže se po roce 1989 tento region naplno otevřel turistickému ruchu a potkáváme zde již zástupy lidí, je rozdíl s rakouským protějškem propastný. Rozdíl mezi kontinuálně osídlenou a moudře obhospodařovanou krajinou a mezi krajinou vykořeněnou. Rozdíl mezi usedlým venkovanem, jehož rod zde žije 300-400 let a mezi cykloturistou či vodákem, jenž se sem přijíždí rekreovat. Zde není koho se zeptat, zde totiž není nikoho, kdo opravdu zná svůj domov. Nedozvíme se nic více, než co nám turistické návěsti nabídnou. Mohli bychom to nazvat „ztrátou paměti“. Je to něco tak podstatného, co nelze ničím nahradit.

Text a foto Jiří Černý

(Tento článek vyšel v periodiku českobudějovické diecéze Setkání č. 3, 2005, s. 6-7).

Ilustrace: 1. Poutní kostel Panny Marie Sněžné u Leopoldschlagu. 2. Křížová cesta u Schenkenfelden. 3. Poutní kostel Maria Bründl v Bad Leonfelden. 4. Poustevnický kámen u Helfenbergu. 5. Poutní kostel Maria Trost u Rohrbachu. 6. Kostelík vysídlených u Schöneben

Související články:
LOCUS PERENNIS (28.05.2005)
Madona z Rudolfova (25.04.2005)
Rudolfov - Veska. Kaple Nejsvětější Trojice na Vesce

(22.04.2005)


( Celá tisková zpráva | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek )

  Informacekulatý roh
Vítejte na stránkách časopisu Patriot v nové úpravě.

  Anketakulatý roh
Internetovou verzi časopisu Rudolfovský Patriot čtete převážně z kraje

-Jihočeský kraj
1462 (1462 hl.)
-Středočeský kraj
1209 (1209 hl.)
-Západočeský kraj
1136 (1136 hl.)
-Zlínský kraj
1185 (1185 hl.)
-Jihomoravský kraj
1162 (1162 hl.)
-Vysočina kraj
1148 (1148 hl.)
-jiný kraj
1086 (1086 hl.)

Celkem hlasovalo: 8388


Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS.